Ztracené kobylky 2014

14. 6. 2014 sobota – den závodu

Je to opět tady, den „D“. Rok jsme na tuto událost čekali a těšili se, až zase zabloudíme. Od ledna jsme zapsáni ve startovní listině na 10. Místě, což je naše umístění z minulého roku (více zde). Ráno vyrážíme relativně brzo, neboť nevíme, jak dlouhá bude cesta a prezence probíhá mezi 8-9:30. Již příjezd do oblasti závodu nás nenechává na pochybách, že se bude jednat o náročnější závod než loni. Neustále jedeme nahoru a dolů, ale bez větších problémů přijíždíme do rekreačního střediska Mladotice, kde už je ruch před závodem a cyklisté se hemží všude okolo. Dle instrukcí organizátorů parkujeme na určeném místě a následně se přesouváme k registraci a k výkladu tratě. No opět vše proběhlo, tak jak mělo.  Samozřejmě nechybělo předzávodní pivečko (proti křečím :-)) a v 10:02 jsme vpuštěni na trať. Při pohledu na mapu jsme opět zvolili taktiku návštěvy nejbližší kontroly a vezmeme východní blok od Řeky Střely. Cesta byla vcelku zajímavá – neustále se střídala cesta po asfaltu, po nezpevněné cestě lesem a dokonce i polem (to už začíná být naší tradicí). Asi zmíním jen klíčové momenty našeho snažení, které nemálo ovlivnily výsledek a to byly momenty: zkrácení cesty skrz řepkové pole, píchnutí kola a jeho nešikovná výměna, cesta po značené zelené turistické cestě a nešikovné ruce při hodu šutrákem do kruhu. Začalo to nápadem, kdy jsme si chtěli zkrátit cestu skrz pole, protože objíždění po cestě by znamenalo zdržení (nyní dle satelitních záběrů tomu tak není). Takže pěkně podél lesa a kola jsme táhli sebou. Asi v místě 11 km naší cesty (je vidět na níže umístěném obrázku) jsme zanechali kola a vydali se pěšky skrz řepku, která nás ne a ne pustit. Nezbývalo než na všechny čtyři a prodírat se jako myši (ty měli v poli závody, takže jsme se stali nechtěnou překážkou na dráze). Z pole jsem vypadl jako šutr se slovy: „kde je ta kontrola!“. Udivení soupeři se jen smáli nebo klepali na čelo :-).  Zbývala opět cesta zpět, ale vzhledem k vyšlapané cestičce zpět už šlo všechno lépe:-)

Dalším a největším zdržením byla situace po navštívení kontroly číslo 7, kde chyběly štípací kleštičky. Někde jsem najel, jak se později ukázalo, na trn neznámé a zákeřné rostliny, který způsobil prázdné přední kolo. Takže bez defektu se to neobešlo. Zkušeně jsem sundal plášť, ještě s větší noblesou jsem vyndal duši a přichystal duši novou. Říkám si, je to v pohodě, takže jsem použil svou technickou vymoženost – bombičku CO2. Sice pumpička je nějak rozbitá a nelze s ní nafouknout kolo ručně, ale bombičkou to šlo (měl jsem jen jednu). Jako největší frajer jsem tam stál. Úsměv na tváři se vytratil se zjištěním, že jsem nezkontroloval, zda trn nezůstal v plášti zapíchnut – bohužel ano a duše se opět scvrkla, stejně tak, jako šance na dobré umístění.  Slepil jsem duši a byl jsem vděčný za Jirkovu padesátikorunovou pumpičku, bůh ví z jaké části zeměkoule. Zde jsme se zdrželi tak odhadem 25 minut. Další zpomalení proběhlo až u řeky Střely (nepočítám pomalé Jirkovy sjezdy z kopce dolů :-)), kde jsme se drželi zelené turistické značky, která měla kopírovat řeku Střelu. Před námi brod a zelená značka nikde, takže jsme se vydali trochu zpět. Zelenou značku jsme našli a vydali se po ní. Teď už víme, že to byla veliká chyba, která nás stála síly i čas. Bylo to naprosto nesjízdné, takže kola na ramena a pěkně po svých. Cestou jsme potkali pěší turisty, kteří nechápavě kroutili hlavou, co za magory tam jde. Pod námi vesele projížděli ostatní závodníci. Jak je možno vidět z obrázku, tak jsme kopírovali normální cestu (tentokrát odchylka není způsobena nepřesností gps).

O poslední ztrátové body jsem se postaral já osobně a to při možnosti získat 20 bonusových bodů. Před cílem byl udělán kruh z duší, do kterého bylo potřeba alespoň jedním ze dvou pokusů umístit hodem kámen tak, aby zůstal v kruhu. Vlastně nevím, proč jsem se tohoto úkolu zhostil já, ale tak byli jsme mírně ve skluzu, takže to šlo ráz na ráz. No neumístil jsem ani jeden. Na první pohled se zdál být tento úkol jednoduchý, ale realita byla jiná. Nakonec jsme dorazili do cíle v čase 4:49:41 (3:28:41 čas čisté jízdy) po ujetí 48,29 km nastoupání 1039 m, průměrnou rychlostí 13,88 km/h a se ziskem 440 bodů jsme se umístili na krásném 15. místě v kategorii MM a 46. místo celkově.