Ztracené kobylky 2013
Jak to vlastně začalo? Začalo to "tradičním" výletem s Jirkou do Slaného do minipivovárku. Nebýt tohoto výletu, nikdy bychom se o orientačním závodě nedozvěděli. Cestou ze Slaného jsme se zastavili v Chýňské krčmě na jedno rychlé - to se ukázalo jako dobrý nápad. Na nástěnce nás upoutal leták, který zval na závody. Pod vlivem poznávat něco nového a pod mírným vlivem alkoholu ;-) jsme si řekli, že se na to podíváme, oč jde. Divím se tomu dodnes, že jsem si tento plakát uchoval v hlavě a druhý den jsem již studoval propozice závodu. Netrvalo dlouho a během pár dnů jsme již byli registrováni pod jménem týmu Rychle Unavení Kluci (to, že první písmena udávají zkratku naší organizace - Rektorát Univerzity Karlovy, bohužel pochopitelně nikdo nemohl zjistit).
Tedy zabaleni, připraveni a naplněni očekáváním, jsme ráno 29.6. v půl 8 sedali do auta a mířili směr Machův mlýn, který se nachází u Rakovníka. Registraci jsme stihli, a tak nebránilo nic tomu, abychom si dali jedno či dvě pivečka, aby nás nechytaly křeče. Start naší dvojice byl stanoven na 10:40. Byli jsme na startu včas a tak to mohlo vypuknout.
Mapu nám vrazili do ruky a my poprvé v životě plánovali trasu našeho prvního MTBO v životě. No naplánovali jsme to dle našeho nejlepšího vědomí a svědomí :-) Vyrazili jsme a kolem potoka, respektive přes 4 brody jsme se vydali dále směr hrad Krakovec. Boty mokré, ale to nás nemohlo zaskočit. Zaskočilo nás však něco jiného - odbočili jsme někde špatně a byli jsme nuceni přejet celkem pěkně rozlehlé pole. Byl to ale zážitek :-) K hradu Krakovec jsme dorazili téměř současně se závodníky, kteří táhli děti v dětském vozítku :-) Potupa!!! Dále jsme šlapali jako šílení. Dost často se stávalo, že se střídala suchá cesta s bažinatou. Po vydatných deštích, které sužovaly většinu ČR, bylo bahna až jsem měl obavu, že si dám nedobrovolně bahení lázeň. Naštěstí tomu tak nebylo a po pár krušných okamžicích jsme se řítili směrem k cíli. Čas jsme si sice hlídali, ale ani jeden z nás netušil, kolik toho ještě stihneme. Naplánovaná trasa byla několikrát měněna, ale faktem zůstalo to, že jsme po zbylou dobu nezabloudili. Zajímavým úsekem se ukázala cesta z Krašova, která vedla velice strmě dolů k Berounce. Tam jsme to neriskli a kola vedli. Čekal nás kopec všech kopců. Kolo jsme vedli směrem vzhůru a proklínali jsme tuhle část. Předjeli jsme skupinku mladých, která nás dojela, když jsme hledali kontrolu číslo 10, která podle mapy byla zakreslena na místě, kde jsme byli. Ukázalo se, že byla o jedno rozcestí dál, takže jsme se museli vracet (vzali jsme to zkratkou a pak se vraceli). Kudy, že jsme to jeli můžete vidět zde.
Odpolední vyhlášení bylo příjemnou tečkou za závodem. Naše umístění bylo pro nás překvapením - 10. místo v kategorii můži a 43. v celkovém pořadí ze 120. závodících párů.
Večer procházka po okolí, nějak jsme se nedočkali ani tomboly ani soutěží a kolem půlnoci jsme zapadli spokojeně do pelechu.V neděli ráno odjezd s úsměvem na tváři domů. Tak zkončil náš první, ale jistě ne poslední orientační závod dvojic. Tak za rok!!!
Najeto 63,41km za 4:03:41, průměrná rychlost 15,61 km/h. Nastoupáno 1385m.