Za pivními speciály
Je 31.5.2014 6:00 a vydávám se směr Hlavní nádraží, kde mám sraz s dalšími blázny (Jirka, Kuba a Tomáš), kteří mají potřebu být na pivních slavnostech v Miletíně na otvíračku. Já brblám, jak nevychovaný capart, že to je zbytečně brzký odjezd, že bych volil spíše odjezd později (další jede 9:11), ale nedá se nic dělat a my nasedáme již v 7:11 na rychlík směr Nymburk, kde máme přesedat na další spoj směr Kopidlno. Nebudu se tajit tím, že o této vesnici jsem slyšel v nějaké říkance, či pohádce. České dráhy opět nezklamaly a vagón se symbolem pro přepravu kol byl určen tak pro 2 skládací kola a ne pro 4 naše a 4 dalších cyklistů, takže jsme museli kola přemisťovat podle toho, kam se v jaké zastávce vystupuje. Jirka myslel na pitný režim, takže ve vlaku jsme ochutnali pivečko naší výroby, které se mimořádně povedlo. Přijeli jsme do Kopidlna asi kolem 9. hodiny a odtud se vydali směrem na Slavhostice, Žlunice, Sběř, Vysoké Veselí až do Hořic, kde měla být první zastávka na pivečko a na nákup Hořických trubiček. Vzhledem ke složení kol - horské (já), silniční (Tomáš) a trekingové (Jirka, Kuba) jsem měl největší handicap, ale často jsem se držel právě silničního kola. Samotného mě překvapilo, že jsem v určitých částech dokázal držet krok. Přijeli jsme v půl 11 na náměstí, takže pivo se nekonalo. Každé dnešní dítě ví, že hospody se otevírají v 11 hodin. Využili jsme tedy času k návštěvě cukrárny, kde jsme nakoupili místní tradiční výrobek Hořické trubičky. Proběhla ochutnávka místních dortíků, želé a podobných nesmyslů, které nám měli snad dodat energii. Pak jsme vyrazili dál směrem do Miletína. Vyšlapali jsme strmý kopec, na němž před 14. dny byl odstartován tradiční závod 300 zatáček Gustava Havla. Překvapila mě tam budova připomínající hvězdárnu, která se tyčila na kopci. Po pár kilometrech jsme dorazili do prvního cíle - Miletín. Na náměstí už chystali stoly, zahrádka pivovaru se začala plnit a my ochutnávali pivečko. Záloha na sklo 25Kč byla přijatelná a tak máme půllitr každý doma. Měli 3 druhy piv 10, 12 a tmavou 15. K tomu tam hrála živá hudba a s kombinací s jídlem, které kombinuje každý po svém - klobása + bramboráčky, klobása + chleba se sádlem a škvarkami atd. je nálada dobrá. Přijíždí skupina cyklonadšenců v dobových oblečcích a na stylových kolech. No smekám. Při představě, že na takovém kole šlapu do kopce, mě rozbolely nohy. Při odjezdu objevujeme disciplínu hod sudem do dálky. No mírně v náladě se postupně chopíme sudu a házíme. Nejlépe je na tom Kuba, který se tam trumfuje s místním Bořivojem. Nakonec tento boj (nejspíš) vyhrál a my vyrážíme na další cestu. Cesta do Hradce ubíhá docela dobře. Jen jednou jsme si spletli silnici, takže jsme se museli trochu vracet, ale nic hrozného. Projíždíme Boháňkou, Skálou, Cerekvicí nad Bystřicí (zde jsme špatně odbočili a museli jsme se vrátit, a dle záznamu jsme si mohli i cestu zkrátit, ale proč, že?), dále jsme frčeli přes Benátky, Předměřice nad Labem a zakončili jsme to v Hradci Králové na tržnici, kde se konal právě pivní festival. Tedy cíl naší cesty. Ochutnali jsme několik značek a bylo z čeho vybírat. Poté proběhla volba miss. Vítězka do teď neznámá - spíš si to nepamatuji. V 19. hodin jsme zasedli ještě na jednom pivečku z místního pivovárku a pak se vydali směrem na nádraží. Cesta zpět probíhala ve spánkovém režimu a kolem 22. hodiny jsme dorazili na hlavák a odtud každý po svých. Popravdě druhý den jsem nebyl schopen říci, kudy jsem to z hlaváku jel. Pamatuji si jen, že jsem viděl Jirku, který šlapal o 106 a takovou rychlost jsem u něj ještě nikdy neviděl. Každopádně jsem v pořádku dorazil domů spokojený, unavený, ale plný zážitků. Musím říct, že jsem si to užil.
Najeto 89,99 km, za 4:07:14, průměrná rychlost 21,84 (nadstandard), nastoupáno 887 m.
