Po stopách lesních skřítků Dobříšského lesa

V 8:28 sedám spolu s kolem a dobrou náladou do vlaku na Smíchovském nádraží a vydávám se směrem na Zadní Třebáň, kde je mnou naplánovaný začátek mého cyklo výletu. Vlak stojí 30Kč za osobu a 25Kč za kolo ve vlaku. Mohlo by to být méně, ale není to nic strašného. Venku je krásné počasí, nebe s mráčky, teplota 18°C, a to jepřesně to, co mi vyhovuje. V Zadní Třebáni je potřeba projít podchodem a vydat se skrz vesničku a pokračovat směrem na Svinaře, kde se nachází zámeček. Cesta je po rovině a nedává znát, že by se mělo něco změnit. Ve Svinařích se cesta točí doleva a je zde mírné stoupání, které nepovažuji za nic hrozného, a cesta celkem ubíhá. V nedalekých Halounech míjím polorozpadlé stavení, které je z roku 1911 a je to na něm vidět.

V Halounech odbočuji cestou doprava (značená cyklostezka č. 8130) a cesta stále mírně stoupá. Po nějakých 5km stoupání jsem přijel na křižovatku (tedy nestoupáno 300 výškových metrů), kde jsem se vydal z prudšího kopce dolů. Trochu jsem se zalekl, že ztratím nastoupené metry, ale naštěstí se cesta stočila a již se jelo po rovince. Zde jsem byl překvapen klidem a krásným prostředím, které se až nezvykle měnilo zhruba každý kilometr. Les přecházel od dubového, borovicového, smrkového po další druhy lesních porostů. Chvíli byla zem posypaná listím, někdy jehličím a někdy se projíždí okolo skal - prostě různorodé okolí. Silnice se mírně vlnila, a tak občas to bylo jak na horské dráze. Cesta byla zatím po celou dobu po asfaltu, s místy posypaným napadaným jehličím a kůrou (ale to jen v místech, kde zrovna probíhala těžba dřeva). Přes cestu mi přeběhla srnka, což je důlazem, že jsem opravdu v přírodě. Do této chvíle jsem nepotkal živáčka. Po ujetí zhruba dalších 5 km, se odpoutávám od asfaltové cesty a vydávám se po turistické, která mě zlákala svou, na pohled příjemnou, lesní štěrkovou cestou.

Potkávám proti sobě,roztrhanou, skupinku cyklistů. Po pár úsměvech a popřání šťastné cesty jedu dál. Cesta svižně ubíhá a tak za hodinku mohu prohlásit, že jsem na nejvzdálenějším místě od domova (nejsem rozhodně ani v půlce mé naplánované cesty - ujeto 19 km zbývá cca 60 km). A teď zpět a to po stoupající štěrkové cestě, která po 2 km přechází až k mému překvapení na luxusní asfaltovou, širokou silnici. Po ujetí asi 4 km se nacházím na křižovatce, kde mě zaujala informační tabule o raketové základně.

Zde chvíli odpočívám a poslouchám poprvé zvuky, které v lese dle mého názoru, nemají co dělat. Za chvíli se z lesa přižene otec a syn na motorce. Dále pokračuji podle mapy k další zastávce, kterou mi doporučuje informační tabule města Dobříš. Po pěkném sešupu se vydávám na křižovatce vlevo a přijíždím k hájence, kde se nachází studánka, u které jsem se zastavil. Dále už je to spíše zkopce a po nějaké době přijíždím na kraj obce Chouzava, kdemě vítají ovečky svým bečením. Dále cesta stoupá a dostane se člověk do Kytína,což už je jen kousek do Mníšku pod Brdy.

 V Mníšku pod Brdy se zastavuji na náměstí, kde usedám do restaurace na zahrádku. Dávám si klasický gulášek sešesti a jedno pivečko. Po odpočinku se vydávám dále přes město a pak strmě nahoru na Skalku (zde se brali moji kamarádi), kde je krásný výhled, ale za výhled se platí úbytkem sil, které padly právě strmým stoupáním - během 2 km jsem nastoupal přes 200 výškových metrů. Na Skalce měly záchranáři či hasiči nějakou akci, tak jsem uvažoval, zda by mě nezachránili :-) Nahoře je bistro a tak jsem přemýšlel, že bych do sebe hodil jedno chlazené, ale vyhrála disciplinovanost,takže jsem se vydrápal nahoru, a pokračoval dále.

Zde už je tedy mnohem větší cyklofrmol, než po celou dobu mé cesty. Cesta je převážně po lesních cestách, převážně z kopce a bez větších problémů. Projeto několik louží a tak jsem zacákán všude. Předjíždím cyklistku, kterou jak se později ukáže, budu doprovázet po celou dobu po červeně značené stezce. Snažím se i fotit a to mě trochu zdržuje. Projel jsem Černolicemi a přejel hlavní silnici a dostal se až do Vatradova. Směřuji dále do Jíloviště. Cesta je pro mě nová, občas trochu stoupá a síly trochu dochází a už jsem to začal cítit. Naštěstí jsem vyjel z lesa a přede mnou se týčí Cukrák s typickou věží.

Už se blížím k Praze a to člověka uklidňuje. Přes les, kde se cesta převážně svažuje,se dostávám až do Prahy - Lipenec, kde jsem tedy poprvé za dnešní den"zakufroval" a trochu se ztratil. Po průzkumu ulic, jsem našel tu správnou a dojel až na Zbraslav, kde jsem si ve stánku dal jedno pivečko a pak už nezbývalo, než se dostat až domů.

Závěrem:

Nalezená nová lokalita, která jistě ještě neřekla své poslední slovo a popravdě se velice těším, až se sem vydám znova. Doporučuji pro všechny cyklisty, kteří jsou majiteli horského či trekingového kola. Jako výhodu vidím osobně i v tom, že není po cestě moc možností občerstvení a proto je to spíše cesta, která bude sloužit k pročištění organizmu a mysli :-)

Ujeto za 4:04:30 něco kolem 78 km, nastoupáno asi 1300 výškových metrů.