Vysoké nad Jizerou (14-15.1.2012)

 Tak konečně jsme se se Štěpkou sešli a spolu s naší fotografkou vyrazili směr chalupa Rokytnice nad Jizerou. Jako vždy naší výpravu doprovázely problémy spojené s posádkou. Místo 4 lídí jsme vyrazili jen ve 3, protože Jana měla bloklá záda a nemohla jet.

V sobotu jsme si šli zalyžovat a odpoledne jsme měli v plánu kiting na spotu Hnojník. Předpověď byla taková, že má foukat. Bohužel na mou Mantu 15 byla předpověď děsivá. To se ukázalo jako fakt, kdy jsme se Štěpkou dorazili na místo, kde funělo tak, že jsme sotva stáli na nohou :-) Fučelo v nárazech až kolem 13 m/s což není nic pro nás. Přesto tam pár kiterů s nafukovačkama jezilo. Rozhodli jsme se, že počkáme do

neděle, kdy se má vítr utišit a podmínky díky tomu mají býti přívětivější. Nakonec jsme cestou domu našli louku, kde se zdálo, že fouká méně. Foukalo méně, ale ukázalo se, že louka je nepoužitelná z důvodu častého směnu větru a různých turbulencí. Štěpka to přesto vyzkoušel a asi 10 minut se svezl. No velice brzo jsme to vzdali. To bylo v sobotu.V neděli byla situace jiná. Lyžování vynecháno a frčelo se směr Hnojník již v 10 hodin. V půl 11 na místě a vítr se zdál o něco lepší. 6-7m/s, ale časté nárazy kolem 9m/s (naměřena hodnota i 12,2m/s, ale to jen jednou). No co jsme tady abychom jezdili. Vybalujeme cajky u rozhledny a já se trochu obávám, že start mezi tolika kitery, kterých na place bylo, není moc bezpečný. Přemisťujeme se na druhou stranu cesty, kde rozbalujeme kity a popravdě si to začínáme užívat. Já se otevřeně přiznám, že jsem chvílema měl dost, kdy mě Manta vyzvedla aniž bych chtěl. Štěpka si to ale očividně hodně užívá a předvádí klidnou jízdu sem a tam. Já později taky, ale Mantu moc do power zony netahám. Ještě, že máme sebou naší fotografku Káťu, která fotí vše co se zdá být použitelný. Za její trpělivost jí osobně děkuji. Ne každý (hlavně ne každá) v -4 stupních vydrží 3,5 hodiny na větru stát a fotit. Jezdíme sem a tam a občas si povyskočíme. Kolem 13. hodiny se k nám přidala dvojice kiterů. Jezdili jsme tam ve 4. lidech a vzhledem k mým zkušenostem jsem občas váhal, kdo má přednost a promítal sem si to co sem četl na forech. V tu chvíli sem si uvědomil, že to nesmím brát na lehkou váhu. Naštěstí se to obešlo bez komplikací. Několikrát jsem zakřičel na Štěpku, že draka parkuje nevhodně, že jiní kiteři nemají pomalu kde projíždět. Jsem hold takovej :-) Někdy kolem půl 2 to balíme a jedeme do chalupy. To byl konec našeho kiterskýho dobrodružství.V 17:30 vyrážíme do Prahy a zdálo se, že je konec dobrodružství, ale to byl omyl. 20km před Prahou jsme píchli pneu u autao. Rezerva nešla odmontovat a po půl hodině jsme vybili baterku u auta svícením. Byla zima a teplé oblečení jsem nechal na chalupě. Volali jsme odtahovou službu a ta nás vzala do Prahy. Je to dlouhý příběh, který nepatří do kiterské rubriky.Byl to v zásadě povedený víkend a možná to byl i poslední víkend s mojí Mantou II 15, protože snad ve středu dojde k výměně za Frenzy 13 (2011).

Další fotky zde.