Zlaťák 2015 - 24.9.2015

Začíná prodloužený víkend a koná se tradiční závod Zlaťák nebo chcete-li Vocet cup. Z mě dostupných informací se domluvila partička nadšenců v hospodě U Vocta (Rokytnice nad Jizerou), že vyjede na nejvyšší bod v okolí a tím bylo Zlaté návrší nad Mísečkami.  Do teď panují neshody v označení tohoto již tradičního závodu – někdo tvrdí, že je to Vocet cup (dle hospody, kde se zrodil prvotní nápad), někdo tomu říká Zlaťák (dle cílového bodu, kam se vyjíždí) a pravdu znají asi jen legendy tohoto závodu. Závod je to netradiční, neboť trasa vede z 80% do kopce. Závodník na vzdálenosti 21 km nastoupá přes 1000 výškových metrů.

Letos se na start stavím vedle ségry a Lukáše, kteří se hecli a i přes spíše běžeckou sezonu se tohoto závodu zúčastní. Na trati nás letos nebudou doprovázet rodiče, ale máme doprovodný team s připravenými aparáty, takže i fotky snad budou. Honza se zhostil role řidiče a Kristýna role navigátorky. Počasí nám přeje a po registraci v hospůdce se netrpělivě připravujeme na start. Náš cíl je jasný – dojet!! Pravda, takto jsem to prezentoval na venek i já, ale v koutku duše jsem pomýšlel na vyrovnání nebo alespoň přiblížení k času z loňského roku, tedy 1:22:13. Cpu se nějakou energit tyčkou a doufám, že mi to pomůže. Netrpělivé přešlapování a už je tu výstřel – PRÁSK – a přes sto jezdců se vydává vzhůru k vrcholu. Horní náměstí a já už nemůžu. „Uff, to zase bude nadávek“ a snažím se držet skupinky před sebou. Udržuji rychlost kolem 10-11km/h, ale to je zatraceně málo oproti ostatním. Za Rokytnem se kopec trochu zmírňuje a tak se snažím zvyšovat tempo. Vedle mě se objevuje „doktor“ a já zjišťuji, že nejedu sám. Začínáme se střídat v „tahání“ a po chvíli dojíždíme skupinku před námi. „Hurá“ pomyslím si a opět střídám doktora ve vedení. Na Rezek již jedeme skupinka pohromadě, a tak má náš doprovodný team ztíženou práci na pořízení kvalitních fotek. Za Rezkem začíná část, která vede lesem a mírně z kopce. „No tady se děli věci“, to vám řeknu. Sedm závodníků a nikdo nechtěl zůstat poslední - předjíždění, kličky, zkrátka vše co k závodu patří. Stálo to hodně sil a tak se mi na 10 km trochu skupinka vzdálila a já už se s ní pomalu loučil, když jsem přijížděl k poslednímu prudkému sjezdu celého závodu. Zde jsem to pustil a předjel jsem doktora a dotáhl se na další jezdce. Pár přeskoků přes rigoly a už jsem pod kopcem. Zařazuji lehčí převod a už se drápu do kopce. Pekelně cítím hnusnou chuť tyčinky a lituji, že jsem se jí cpal. Odsud mě už nic jiného nečeká a já se trochu trápím. Nohy nechtějí jet, ale jinak mi nic není a tak se přemáhám, jak jen dokážu. Rychlost se pohybuje opět kolem 10 km/h, ale tentokrát je to ta vrchní hranice což ke skutečnosti, že mě čeká 5 km hore je trochu žalostná. Přijíždím na parkoviště na Mísečkách a zde stojí špalír lidí – známých i neznámých, kteří se snaží povzbuzovat. Seberu v sobě energii a zvedám rychlost na 18km/h, pochopitelně jen na malou chvíli. Tak přede mnou je nekonečné stoupání a jako každý rok nadávám, že to jedu naposledy, že to nemám zapotřebí (samozřejmě, že příští rok to pojedu taky). Proplétám se mezi pěšími turisty, kteří nevěřícně kroutí hlavou, co za blázny vede k tomu, aby se dřeli do kopce. Nakonec předjíždím několik závodníků, kteří toho mají dost a do cíle přijíždím hned za doktorem. Nahoře do sebe kopu teplý čaj a tatranku a vydýchávám se. Dle mého měření jsem někde kolem 1:32 a tak u mě nepanuje zrovna nadšení. No počkám si na oficiální výsledky, které se budou vyhlašovat v 15. hodin v hospůdce u Vocta. Cestou dolů potkávám nejprve Lukáše, který tam bojuje s dalším závodníkem, a nedlouho za ním povzbuzuji sestru, která bojuje jako lev. Vzhledem k tomu, že jedu zpět do Rokytnice na kole, tak na spoluzávodníky nečekám a dám si ještě jedno pivečko na Horních Mísečkách a vydávám se zpět po stejné trase do Chalupy. Letošní ročník se časově sice moc nepovedl, ale zato jsem si to užil společensky a považuji tuto akci zase za vydařenou. Nakonec jsem se umístil na 65. místě s časem 1:31:07, což je historicky jeden z nejhorších mých časů. Snad příští ročník bude úspěšnější a já se časově zlepším. Takže zase za rok a kolu zdar.

Fotky k vidění zde.