Transbrody 2020

Je 6. 9. 2020 a já se chystám na závody Transbrody 2020, které se tradičně konají u Zvole. Je to jediný MTB závod, kterého se účastním opakovaně, díky tomu přibližně vím, do čeho jdu a kudy trasa povede. Přihlásil jsem se "srabácky" na krátkou trať, tedy na 20 km. Letos přihlášení doprovázel zmatek ohledně termínu konání. Nejen na autě stojícího u nás v ulici (nejspíš jeden z pořadatelů) bylo uvedeno datum konání závodu 13. 9. 2020, ale na stránkách bylo 6. 9. 2020 - tak bylo trochu detektivního pátrání. Ona i letošní registrace proběhla trochu jinak než jsem byl zvyklý z let minulých a snad vše podstatné dostanu až na místě.

Ráno se probouzím v poklidu a postarám se o dceru, která se nevyspala do nejlepší nálady a neustále dělá opak toho co po ní člověk chce. V 8 hodin mě přeci jen popadne trochu stres, že bych měl pomalu vyrazit směr start a já ještě v pyžamu připravuji snídani. Přepnul jsem tedy na vyšší převod a něco málo před 8:30 vyrážím. Cesta není nikterak náročná a podél vody si to šlapu směr Radotín, přes mosty na Zbraslav a dál na Vrané nad Vltavou. Pociťuji únavu nohou z předešlých dnů strávených na kole, a hlavně středečního trx, které bylo zaměřeno nešikovně zrovna na nohy. No čas mám dobrý, tak zvolním a do kopce do Zvole si to šlapu v poklidu. Předjíždí mě jedno auto za druhým s koly na střeše a tedy jedu správně. V 9:20 jsem na místě prezentace, kde dostávám číslo, pásky na přidělání čísla a dva poukazy. Na obou poukazech napsáno "HAM", ale neřeším a jdu si ke stánku pro předzávodní pivo a čekám na Jirku, který by měl kolem 10. hodiny dorazit. U stánku jsem nemile překvapen, že místo piva z Dolních Břežan čepují Staropramen a Plzeň. No co se dá dělat a Plzeň za 50 Kč v kelímku o pochybném objemu do mě zapadla. Mezitím sleduji závody odrážedel, což mě vážně pobavilo jak to proběhlo. Děti se vážně velice snažily a z výrazu prvního v cíli bylo patrné, že nejvíce to prožívali rodiče. Na 500 metrové trati, kde už děti šlapaly na malých kolech 16´ to bylo ještě zábavnější, když se některé dítě zaseklo 30 metrů před cílem a odmítalo jet dál (a to do té doby bylo na předních pozicích). Dítě prostě má svou hlavu a když nechce, tak nechce.

No je něco málo po 10. hodině a Jirka volá, kde je start, že je u rybníka na návsi. Jedu pro něj a vzhledem k tomu, že mám do startu ještě dost času, tak jdeme ještě na jedno do druhé nohy, kde i Jirka zpochybňuje míru kelímku, na což paní reaguje, že to je půl litr a zmizela v útrobách auta, aby se po chvíli mohla vynořit spolu s balením kelímků, kde stálo, že se jedná o kelímek o objemu 0,475 ml. Říkáme si „WTF co to je za míru“ a pomalu se suneme na start. No „chrtů“ už je na startu vyrovnáno dost, tak je mi jasné, že budu startovat ze zadních pozic (nic nového). Nevadí si říkám a úderem 10. hodiny se balík pozvolna rozjíždí. Start bez pádů a strkanic a já se vydávám po vnějším okraji předjíždět. Ze zkušeností z minulých sezón vím, že na jaké pozici vjedu za Libní do terénu, tak na té budu dlouho, protože se tam předjíždět pořádně nedá. Tedy do Libně se na prašné cestě snažím předjet co nejvíce závodníků a celkem se to i daří. Do terénní časti vjíždím hned za dvojicí mladších závodníků, z nichž jednoho se mi daří v jednom místě předjet po poli a zařadit se tak za rychlejšího (v modrém trikotu) z nich, o němž ještě určitě bude řeč. Cesta je úzká a vede přes několik brodů (no spíše potůčků), které mi nepřijdou nikterak náročné. Předjíždím závodníka v modrém a snažím se dohnat další závodníky. To se mi nakonec daří a po vyjetí na asfaltovou cestu doháním v Záhořanech čtveřici závodníků, se kterými dále pokračuji po lesních cestách. Pořadí se trochu promíchává, ale vesměs jedeme dohromady. Přidává se k nám onen závodník v modrém, který do kopců neuvěřitelně šlape a těžko mu stačím. Cesta celkem rychle utíká a zdá se mi, že více závodníků předjíždím, než jsem předjížděn. V Černíkách doháním trojici závodníků (2 muži a jedna žena) a do dalšího „trailového“ sjezdu už vjíždím před nimi. Na mnoha místech se ukazuje znalost této trati jako klíčová, protože sledovat drobná značení při sjezdech je celkem obtížné a věřím, že kdybych tuto trať jel poprvé, tak zahnu špatně. Doháním ve sjezdu kluka v modrém, který má oproti ostatním závodníkům obyčejné kolo. V kopci mi zase naložil několik desítek metrů což mi na psychice nepřidalo a jsem předjet dalším závodníkem. No do cíle už je to jen kousek (cca 1,5 km), tak se hecuju a snažím se závodníka držet a to se i díky tomu, že po kratičkém sjezdu přibržďuje a ptá se na cestu. Musel jsem díky němu sesednout a chvíli kolo vést. Už jedeme po louce a už slyšíme hudbu z repráků ze zázemí závodu. Zprava vidím, že se po cestě přibližují nějací cyklisti, ale nevěnuju tomu pozornost. Závodník přede mnou vjíždí na cestu a je pořadatelem nekompromisně poslán chybně (cyklisté zprava byla rodinka na vyjížďce a pořadatel je pouštěl zvednutým mlíkem dál, což zmátlo závodníka). Pouštím ho před sebe (nejsem já vůl?) a těsně ho pronásleduji. Vím, že k mocn finiš ještě budu mít čas. Za mnou se ozývá něco jako „zabereme“ a to mě vyburcuje ke zrychlení. Při výjezdu z lesa jdu do stoje a nenechávám nikoho na pochybách, že tento minisouboj vyhraju. Zprava fandí Jirka, který mi stihl udělat i fotku. Asi takto vypadá šlapající vorvaň na kole. No byl to celkově podařený závod, který jsem si užil a myslím, že pokud se nebude kvalita snižovat, tak mě na startu uvidí příští rok. Po závodě jedeme s Jirkou do pivovaru v Dolních Břežanech (když už nečepovali u stánku) a pak dále domů (Pavouk, Prokopák).

Nakonec to dopadlo hůře než loni, co se týká umístění, ale časově jsem si přeci jenom o trochu polepšil.

S celkovým časem 0:57:23.8 jsem se umístil 48 v celkovém pořadí a 17. v kategorii Muži nad 19. let.

Závod k vidění: youtube