Transbrody 2016

Letošní závod Transbrody 2016 se konal 11. 9. 2016 a měl pro mě oproti loňskému roku několik drobných změn. Jednak jsem nepřemluvil svého loňského parťáka k tomu, aby se mnou letos jel a na start závodu jsem se nevezl károu, ale na svém „kovovém oři“. V sobotu před závodem jsme byli na Kosteleckém vykulení, kde jsem pochopitelně ochutnával různé druhy pivečka a den se velmi vyvedl. Večer jsem dorazil domů, tedy do garáže, kde jsem měl v plánu ještě promazat kolo a připravit ho na závod roku. Byl jsem natěšený, že stačí pouze cáknout trochu oleje na řetěz a je hotovo, ale to jsem se spletl. Vezmu kolo a nějak nejede, tak se koukám, co se děje a zadní kolo je měkké, takže super, jde se lepit. No padlo jedno pivo z mé zásoby, ale kolo zalepené a připravené. Tak jsem šel spát s klidným svědomím. Ráno je plán takový, že bych měl do 9:30 vyrazit. Tento čas jsem dodržel s mírnou ztrátou 9 minut. Rozloučil jsem se s Kristý a vyrazil na 20km cestu směrem do Zvole. Řítil jsem se z kopce dolů a dole u Barrandovského mostu slyším cvakání v zadním kole. Mrknu a něco se tam třpytí. Takže jsem zastavil a objevil nádherný třpytivý připínáček. Trochu jsem doufal, že neprošel skrz, ale to jsem se šeredně spletl. Kolo prázdné, ale vzhledem k mým zkušenostem jsem kolo velmi rychle dal dohromady. Zvolil jsem variantu použití záložní duši a tuhle se pokusit slepit před startem. Dále cesta probíhala bez větších komplikací a slunce začínalo pořádně hřát. V 10:30 jsem dorazil na místo činu, kde se shromáždilo už mraky závodníků. Sedl jsem si na jedno pivečko a při té příležitosti jsem slepil záložní duši. Všiml jsem si servisního stánku Krab Cycles a požádal jsem o pomoc, neboť se mi zdálo, že mi řetěz cinká o přehazovačku. Ochotný servisák se na to odborným okem mrkl a řekl, že přesmykač to má pomalu už za sebou. No pravdou je, že v terénu řetěz docela skáče, ale to musí ještě chvíli vydržet. Dalším překvapením pro okolo stojící závodníky byly mé sjeté pláště, které toho mají opravdu dost za sebou a asi půjdou brzy na výměnu. Nové mi nabízeli za 1200Kč, což mi přišlo jako sakra hodně. Takže jsem se odebral na start závodu a našel jsem si místo někde v pozadí startovního pole. Začátek bez pádu, takže žádné drama se nekonalo.  Začátek je po celkem široké polní cestě, takže se zde dalo vyhnout bez problémů a loňské držkopády jsem nezaznamenal. Celé startovní pole se sjelo u závory, která byla šibalsky uzavřená, takže se dalo dál jet jen po jednom. Klasická fronta před prvním brodem byla prvním odpočinkovým místem. Celkem dost odpadlíků na prvních 7 kilometrech což mi připomnělo loňský ročník, ale naštěstí mě se tohle vyhnulo. Letos jsem na tom byl celkem špatně s dechem a do kopců jsem vůbec nezvládal dýchat, takže mnoho úseků jsem vedl. Zdálo se mi, že hrozně pomalu naskakují kilometry a v hlavě jsem si hrál s myšlenkou, že příští rok zkusím závod na kratší vzdálenost a to těch 25 km. Letos bylo pořádné vedro, ale v druhé polovině závodu jsem spíše pociťoval chlad z únavy, která na mě padla. Co se mi letos vyhnulo, byly křeče, které jsem za celý závod nepocítil, až jsem se tomu sám divil. Po cestě jsem potkával dost závodníků, kteří měnili duši a i několik pádů bylo k vidění. Naštěstí se zdálo, že nic nebylo závažné. Já si dával pozor a jel jsem opatrně – přeci jenom zdraví na prvním místě. Nějak jsem nepobral blázna, kterého jsem potkal asi 4 km před cílem a neměl na hlavě helmu, což si myslím, že zrovna při takovémto závodě se najde takový cvok. Naštěstí jsem ve Zvoli zabral a tomuto cyklistovi ujel. Před cílem jsem předjel ještě dva závodníky a samotného mě překvapilo, kolik mám ještě síly. Došel jsem si pro pivo, které bylo výborné z Olivova pivovaru. Bohužel trochu více pěnilo, takže se dost čekalo. K tomu jsem si dal rizoto, které bylo výborné, ale pravdou je, že jsem musel jíst hodně pomalu, protože se mi neustále dělalo špatně. Naštěstí malinovka (mimochodem dost hnusná) to trochu zachránila. Lehl jsem si pod strom a chvíli odpočíval. Zavolal jsem domů, že jsem v pořádku a počkal na vyhlášení výsledků. Po kontrole online výsledků jsem zjistil oficiální čas a ten je 3:25:57, což je jen o cca 7 minut rychlejší než loni (3:33:00). Toto zjištění mě moc nepotěšilo, protože loni jsem stihl i vyřešit píchlé kolo během závodu. Jsem šťastný, že jsem splnil hlavní cíl, že jsem dojel, ale vnitřně jsem na sebe naštvaný, že jsem s tím časem moc nezahýbal. Nakonec tenhle čas stačil na 194. místo (loni 205 místo). Pozitivním zjištěním bylo, že jsem za sebou nechal spousty jiných závodníků. Cestou domů jsem potkal 80. letého pána na velocipédu, jak si to šlape do kopce do Zvole. Myslel jsem, že mám halucinace z únavy, ale byl tam – obrovský obdiv.  Mé kecy, že příští rok pojedu jen 25 km trať asi zůstanou jen u keců, protože zpětně jsem nadšený a cítím, že příští rok to bude lepší.