Směr Luční

Je sobota 6. 6. 2015 a nás čeká naplánovaný výšlap na Luční boudu, kam jsem naplánoval výlet s Lukášem. Den předem jej varuji, že to není zrovna výšlap růžovou zahradou. Lukáš je od přírody bojovník, tak se nenechává zastrašit slovy, že to je převážně do kopce, a že si šlápne na dno. Ráno vyrážíme přesně podle plánu a kolem půl desáté již míjíme penzion  Rezek, kde mají ještě zavřeno, a tak musíme pokračovat dál. Máme za sebou 6 km stoupání, takže vrstevnicová cesta za Rezkem je příjemnou změnou. Zdá se, že počasí nám přeje, a že se můžeme těšit na spálené zátylky a ramena. Po 11 km přichází jedno z mála strmých klesání a my se dostáváme pod Horní Mísečky. Ano stále jedeme po trati „legendárního“ závodu Zlaťák (někdo zná pod názvem „Vocet cup“). Cestu nám znepříjemňuje všudypřítomný prach za každým projíždějícím autem (cesta na Horní Mísečky se frézuje a opravuje, takže je to celkem pochopitelné, ale nepříjemné). Prach máme až v puse, takže spláchnutí jedním pivečkem na Horních Mísečkách je velice příjemné osvěžení. Dále se pokračuje cestou vedoucí do Špindlerova Mlýna. Cesta je v zimních měsících spíše sjezdovkou, neboť se stále svažuje v celkem slušném úhlu. Nálada je skvělá a úsměv na Lukášově tváři svědčí o tom, že si to i on užívá. Ve Špindlerově Mlýně jsme se zastavili v Infocentru, abych se zeptal, kudy lze na Luční boudu. Paní v infocentru byla milá, ale po položení dotazu kudy s kolem s co nejkratšími trasami, kde je jízda na kole, odvrátila pohled a proměnila se v „zeleně“ myslící osobu, takže cestu jsem se nedozvěděl.  Koupil jsem si pro jistotu mapu okolí (turistická a běžkařská dohromady). Původní plán byl, že vyjedeme nejkratší, ale nejstrmější cestou na Pláně, odkud budeme pokračovat dál.  Po krátkém strmém stoupání jsme se rozhodli vrátit se zpět k lanovce, kterou bychom se nechali vyvést nahoru. Myslím, že tohoto počinu ani jeden z nás nelitujeme. Sice cena za vyvezení je trochu přehnaná (180Kč pro jednoho jen jedna cesta), ale počítáme s tím, že ušetřené síly budou potřeba dále. Netrvalo dlouho a byli jsme nahoře. Po krátkém rozhlédnutí směřujeme k Boudě na Pláni, kde příjemná cesta končí a my jsme nuceni sesednout z kola a kolo vést (asi by se jet dalo, ale je zbytečné riskovat). Touto cestou kráčíme asi 2 km, kde se napojujeme již na lepší cestu, která vede kolem Klínových bud stále nahoru. Je tu nádherný pohled, který stojí zato vidět a dodává nám novou energii. Lukáše bohužel energie viditelně opouští každým ujetým km, takže mi je jasné, že pokoření Luční boudy se zdá být vzdálenější, než těch zbývajících 5 km, co jsou před námi. Vzhledem k tomu, že je Lukáš letos prvně na kole, je spíše běžcem než cyklistou, tak je jasné, že energie mám více. Přijeli jsme k Chatě Na Rozcestí, kde jsem si dal 2x Rychnov (pivo mě překvapilo chutí) a popovídali s párem, který měl namířeno přes Luční boudu na Sněžku na kole. Docela mě udivilo, Kolik lidí jede na Sněžku na kole, kam se vůbec nesmí (což je škoda). Za celou naší cestu jsem neviděl jedinou ceduli, která by upozorňovala, či zakazovala jízdu na kole. V našem směru bylo jediné, a to úzký průlez mezi dvěmi kládami v místě, kde to opravdu bylo úzké pro dva lidi (to nepovažuji za zákaz jízdy na kole) a ani v mé mapě nebylo nikde vyznačeno, že by se tam nesmělo na kole jet. Jediné místo, kde byla cedule umístěna, bylo u Chaty Na Rozcestí (směrem tam, odkud jsme přijeli), ale z našeho směru nebyla jediná informace. Každopádně pro nás výlet končí necelé 4 kilometry od cíle, ale nelitujeme toho a vydáváme se z kopce směr Friesovy boudy. Odbočili jsme a po necelém kilometru se dostáváme k zajímavé budově pivovaru. Zapomenuté místo s nádherným výhledem, rybníčkem a bublajícím potůčkem nás očarovalo. Bohužel měli jen jeden druh piva (ostatní prý leželo) a to Fries 10. Pivo opět dobré kvality, takže dvě do mě zahučeli ani nevím jak. Po krátké pauzičce se vydáváme opět z kopce dolů a netrvá dlouho a přijíždíme do Vrchlabí do pivovaru Medvěd, kde si dáváme jídlo a opět ochutnávám místní pivečko (chuťově dobré, ale ceny a objem 0,4 zahraniční). Po obídku se vydáváme zpět do Rokytnicenad Jizerou přes Jilemnici, Poniklou, kolem Jizery a přes Jablonec nad Jizerou. V Jablonci nad Jizerou si ještě dáváme zmrzlinu a netrvá dlouho a jsme na chalupě, kde na nás čekají drahé polovičky, a jde se grilovat. J

Pevně doufám, že se na Luční ještě podívám. Výlet byl vydařený, ale příště to chce dosáhnout toho cíle J

Fotky k vidění zde

Najeto 73,85 km za 4:35:23 min, průměrná rychlost 16,09 a nastoupáno 1360 m.