Na otvíračku

Řekli jsme si, že je čas trochu potrénovat na tradiční závod Ztracené kobylky, který se pojede 13. 6. 2015. Dlouho jsme přemýšleli, kam vyrazit a jestli není nějaká akce, která by stála za navštívení. Do oka nám padlo slavnostní otevírání Parostrojního pivovaru v Lobči u Mšena. Po prozkoumání možných tras jsme se rozhodli navštívit ještě některé další pivovárky a spojit trasu s více zastávkami. Po naplánování trasy a sečtení přibližných km jsme se dostali na nějakých 154. Trošku jsme si zahráli na frajery a řekli si, že to dáme. Ve čtvrtek 28. 5. jsme byli na TRX a po něm ještě měli zápas ve florbale. V pátek jsem se zúčastnil rozlučky se svobodou kamaráda a to vše dohromady napovídalo tomu, že plán 154km za den bude asi slušný oříšek.

Je sobota 30. 5. 2015 a start je od metra Letňany. Jsem tam první, tak než přijede Jirka, tak stíhám ještě ranní snídani v podobě koblihy a slaného pečiva. Jirka přijel přesně a tak můžeme vyrazit. Nohy bolí už při prvním záběru do šlapek a tak asi oba tušíme, že to bude hodně dlouhý den. Při pohledu na oblohu nastává další obava, a to z počasí, které se dosti rychle mění vlivem větru, který celkem foukal. Se slovy „to dáme“ vyrážíme přes Miškovice, Veleň, kolem Mratinského rybníka do Kostelce nad Labem. Před Kostelcem se spustil jemný deštík, který ovšem byl nepříjemný za jízdy, takže jsme se rozhodli, že se podíváme na dešťovou předpověď (aplikace Meteo). Bylo vidět, že deště se asi moc nezbavíme, že dešťové přeháňky budou a pokud nejsme z cukru (a to nejsme), tak to dojedeme. Máme nově zakoupené mapníky, tak testujeme, jak nám vyhovují či nikoliv. Ukázalo se, že vyhovují našim nárokům, ale přeci jenom je potřeba na nich něco vylepšit. Po krátké přeháňce pokračujeme přes Ovčáry, Dřísy a Konětopy. Velikým překvapením bylo, když jsme vyjeli z lesa a tam bylo koupaliště s písečnými plážemi. Hned jsme si pomysleli, že to není na vykoupání nikterak daleko od Prahy, takže je možné, že se sem člověk v létě zajede vykoupat.  Dále cesta začala mírně, ale dlouze stoupat přes les mezi Konětopy a Horním Slivnem. V Horním Slivně jsme to trochu spletli a dojeli až do Slivínka. Mezitím se obloha začala pomalu ale jistě opět zatahovat a nám bylo jasné, že nebude dlouho trvat a přijde sprcha. Naštěstí do prvního pivovárku to nebylo daleko, takže jsme do Mělnického Vtelna vjížděli s prvními kapkami. Spokojeně se usadili do pivovárku Neumann a objednali si hned Elišku 10° světlý ALE.   První ovonění naznačilo, že to bude chuťový skvost. Byla výborná!!! Další pivečko Karl 13 polotmavý, taky nebyl špatný a venku se tak rozpršelo, že nám bylo jasné, že to asi tímto pivečkem neskončí. Jirka si šel zabalit sedátko do igelitového pytlíku a následovala Kokořínská 13°pobuda ALE. Pivovárek v Mělnickém Vtelnu nás opět příjemně překvapil (recenze pivovaru - připravuji). Po dešti, který zeslábl a nakonec ustal úplně, vysvitlo i sluníčko, tak se k dalšímu cíli šlapalo zase o něco lépe. Přes vesničky Choroušky, Stránka, a Vrátno přijíždíme k cílovému místu Lobči. Vítá nás krásný pohled na nově zrekonstruovaný pivovar Lobeč (recenze - připravuji) a ohromnou frontu připomínající anakondu. Očividně neočekávali takový zájem – smutné v českém kraji:-). S přáním, ať je ta fronta na prohlídku a ne na pivo se vrháme tam, kde jsme očekávali pípu. Fronta je pochopitelně na pivo – to dá rozum. Takže si do fronty stoupáme, čekáme, čekáme a čekáme. Jediné zpestření přišlo v podobě polití pivem mých kalhot paní stojící za mnou. Omluvila se a bylo vše v pohodě. Nevím, možná si chtěla šáhnout, a tak začala nějakým kapesníčkem sušit mé kalhoty. No jsou nepromokavé, takže to byla zbytečná námaha.  Snad po 45 minutách jsme se dostali na řadu a hned si objednali v tom chaosu Lobeč 10 a Lobeč ALE. Lobeč 10, se dala celkem pít, ale rozhodně to nebylo pivo, kvůli kterému bych příště jel 60 km. Lobeč ALE, to byla kapitola sama pro sebe. To pivo mělo tak děsnou pachuť, ani nevonělo a k pivu typu ALE bych to taky nepřirovnával. Dali jsme si něco k jídlu a vyrazili jsme dále. Oproti původní trase jsme si to zkrátili přes Mšeno a Sedlec, kde jsme se vydali po červené turistické cestičce. To byl nejdobrodružnější úsek naší cesty, neboť se jelo mezi skálami a dalo by se říci v korytě potoka. Naštěstí to bylo z kopce a tak při troše šikovnosti se dalo některé úseky (pokud tam zrovna nebyl padlý strom, nějaká skalka) sjet. Jirka s trekingovým kolem měl taky zážitek, ale nakonec i tento úsek hodnotil kladně. V Podkováňské pivnici jsme si dali jedno pivečko na žízeň a vyrazili podél Pšovky směrem na Mělník. Už nám trochu mrznul úsměv na tváři a už někde mezi Cíťovem a Horními Beřkovicemi nám bylo jasné, že to do Prahy nedáme na kole. Bylo už kolem 18. hodiny, kdy jsme si sedali do Ctíněvského pivovaru pod Řípem. Zde jsme potkali dvojici pěších turistů, se kterými jsme pokecali a nechali si poradit kam nejlépe na vlak. Ochutnali jsme dvě pivečka, která byla obdobné kvality jako v pivovaru Neumann. Vlak měl jet ve 20:12 a my vyráželi v 19:35 z pivovárku i s petkou v batohu. Vlak jsme stihli a během cesty jsme petku vypili. Kolem půl 10 jsem byl v pořádku a spokojen doma.

Najeto 120,71km za 6:31:59 min, průměrná rychlost 18,47 a nastoupáno 1236m.