Na dně sil
Sobota 15. 6. 2013 den stvořený přesně pro to, abych pokořil svůj dávný sen a cíl - Luční boudu. Jedná se údajně o nejvyšší místo v ČR, kam se mohu legálně dostat na kole (ale tak tomu úplně není, cestou na Luční boudu se nachází Památník obětem hor, který je v nadmořské výšce 1509m a Luční bouda o 100 metrů níž tedy v 1410 m.n.m).
Začalo to tedy v sobotu v 10 hodin dopolendne. Zabalen, připraven a s úsměvech na rtech vyrážím do hor. Čeká mě první kopec na Rezek. Cestu moc dobře znám, a tak si to v poklidu šlapu vzhůru. Asi po 25 minutách dorážím na Rezek a pokračuji dále směrem na Dolní Mísečky. Cesta vede lesem, tak je to příjemné. Po sjezdu se obět vydávám směrem vzhůru k parkovišti na Horních Mísečkách. Cestou se předháním se starším pánem, který mě udivuje svou energií a kadencí šlapání. V domění, že má auto zaparkované na Dolních Mísečkách a proto má tolik energie zůstávám v klidu a říkám si, že se brzy unaví. Opak byl pravdou!!! Pán jede z Tanvaldu a má v nohách již 50 km. Trochu mi zamrzl (i přesto, že bylo 25st) úsměv na tváři. Tuto skutečnost jsem musel rozdýchat na Chatě Mísečky. Jedno pivo do mě zapadlo a já se vydal dál do krajin mnou neprozkoumaných. Krpálem po šutrovaté cestě jsem se dostat až do Špindlerova mlýna. Zde jsem trochu bloudil, neboť jsem nevěděl, kudy se dostanu na Výrovku, přes kterou vede jediná legální cyklistická stezka směrem na Luční boudu. Pro jistotu jsem si zašel do infocentra pro cyklomapu. Měl jsem 2 možnosti - 1. buď pojedu nahoru lanovkou nebo za 2. si to vyšlapu. Něco vydržím, tak stoupání byla má volba:-) Nelitoval jsem. Cesta sice byla dle očekávání do kopce, ale nikdo tam nebyl, příroda kolem a energie také byla:-) Přijel jsem na rozcestí, kde jsem měl několik možností. Rozhodl jsem se, že si to zkrátím přes turistickou. Vydal jsem se tedy lesní cestou. Po chvíli se cesta rychle svažovala (asi tak, že co jsem vyjel, tak jsem právě sjel) a byla plná kamenů, tekoucích potůčků a končila někde u opuštěné chalupy na louce. Podle mapy jsem byl ale správně. Potkal jsem dvě osoby s nůší na zádech. Trochu si ťukali na čelo, ale nasměrovali mě tam, kam jsem potřeboval.
Od této chvíle začalo to správné peklo. Cesta vedla stále nahoru a neměla konce. Trochu se dostavil i hlad. Na Výrovku to mělo být něco kolem 7 km. Bohužel jsem zjistil, že to bylo po turistické a ne po cyklo, kterou jsem jel já. PO dlouhé době potkávám člověka, kterého se ptám na cestu (spíš jak ještě dlouho budu šlapat) a po neuklidňujících slovech, že to je ještě daleko a že kvůli pivu by se tam teda určitě nehnal šlapu dál. Musím to prostě vyjet. Vše někde končí, tak i tato asfaltová agonie musí skončit. Přijíždím Dvorské chatě a při pohledu na ukazatele jsem o něco klidnější. O kousek dál si sedám do hospůdky Na Rozcestí. Na to, že jsem nepotkal cestou živáčka je tu dost rušno. Sám sebe se ptám, kde se stala chyba, že místo pěších je tu i dost cyklistů. Jak jsem později zjistil, tak se nechali vyvést lanovkou na Pláně a odtud přijeli zákaz, nezákaz téměř po vrstevnicích. Ale mě to nevadilo. Nejel jsem si cestu zkracovat, nýbrž si trochu zašlapat :-) Po pivečku a kyselu jsem se opět vydal na cestu. Mínul jsem Výrovku (ničím mě nenalákala, proč bych se měl zastavit) a po závěrečném stoupání (a to mi věřte, že to byl krpál), které jsem musel zařadit nejmenší tác v předu (ten v podstatě normálně nevyužívám). Hurá jsem nahoře na hoře. Památník obětem hor se stal téměř i mým památníkem. Odsud je krásný výhled na všechny strany a hlavně na Sněžku. Už jen kilometrový sjezd k Luční boudě, kde mě čeká odměna v podobě pivečka a klobásy. Jejich místní pivo mi chutnalo, ale jistě se najdou větší skvosty než pivo Paroháč. Luční bouda dobyta a cíl splněn!!!
Po odpočinku se vydávám zpět k Pomníku a již velice svižně si to šlapu z kopečka do Vrchlabí :-) Tím svižně myslím rychlost kolem 60km/h a v jednom míst 77,2 km/h. Sjezd byl perfektní odměnou. Ve Vrchlabí se zastavuji v rodiném pivovárku Hendrych, kde ochutnávám jejich pivečko, které patří mezi piva povedená a pak ještě ochutnávka Medvěda v dalším pivovárku. Po degustaci se vydávám zpět do Rokytnice nad Jizerou. Jedu kolem Jizery a cestu si opravdu užívám. Mám dobrý pocit :-)
Najeto 92,70 km za 5:25:07, průměrná rychlost 17,10 km/h. Během jízdy bylo dosaženo rychlostního rekordu 77,22 km/h. Nastoupáno 2052m a dosaženo nejvyššícho bodu 1509 m.n.m.
Fotky:
photos.app.goo.gl/ZkjMbM8vbztZPK1RA