ČT Author cup 2021

Vzhledem k tomu, že jsem se letos nezúčastnil již pro mě tradičního závodu Transbrody, tak jsem obnovil myšlenku se přihlásit na ČT Author cup, který se jede tradičně druhou říjnovou sobotu. Nikdy jsem se takové masové akce nezúčastnil a cosi mě na ní i lákalo. Proběhlo ještě několik reklam na tuto akci v televizi, pár vyjednávání s rodinou a bylo rozhodnuto, že tato akce nebude beze mě. Letos mám najeto o poznání méně než loni a ani výsledek závodu Zlaté návrší, který se konal poslední zářijovou sobotu nevypovídal o mé formě nic pozitivního. No řekl jsem si, že to vezmu jako výlet a vyjížďku po krajině, kterou nemám projetou.

Prvotní myšlenka byla, že si ráno přivstanu a na start dorazím ráno buď z Rokytnice nebo z Prahy, ale představa tak brzkého vstávání v kombinaci s názory naší „vedoucí zeměkoule“ to dopadlo tak, že jsem měl objednané ubytování v Penzionu U Hrocha v Horním Maxově.

V pátek se z Prahy pakuji po odvolení a mířím si to s kolem směr Jizerky. No cesta byla úmorná – samá zácpa a bouračka. Příjezd tedy dlouho za očekáváním někdy kolem 17:45. No ještě více mě udivilo to, že ač jsem měl provedenou rezervaci, zaplacenou zálohu, tak o mém příjezdu neměla paní ani tušení.

Já: Měl jsem rezervovaný pokoj číslo 9

Paní: hmmm, nic takového tu nemám

Já: Je ten pokoj volný? Mám to vše potvrzené a zaplacenou zálohu

Paní: Je volný, ale divím se, že jste si jej zvolil. Je to jediný pokoj bez sociálního zařízení

Já: No byl jediný volný, když jsem si ubytování objednával. Máte jiný pokoj volný, který by měl sociálku?

Paní: Ne, jsme plně obsazeni, dneska všichni najíždějí.

Paní mě zavedla do pokoje 9 a odešla. Po chvíli jsem šel pro věci do auta a potkal jsem jí, že s ní vyrovnám účty.

Já: Můžete mi ukázat, kde se mohu vysprchovat a kde je pro mě toaleta?

Paní: Ano, v místnosti č. 11

Já: To je pokoj? To se mám ubytovaných ptát, jestli se k nim mohu jít vysprchovat a dojít si na záchod?

Nevěřícně koukám na paní.

Paní: Ne, ten pokoj je prázdný.

Já: A nebylo by možné se tedy do pokoje se sociálkou přesunout i s tím, že si třeba připlatím?

Paní se ptá paní na chodbě (asi uklízečka), jestli mě tam může ubytovat. Hurá může. Zaplatil jsem doplatek a bylo to.

No balím se, sedám na kolo a vybaven světly vyrážím směr Bedřichov na registraci. Trasa v navigaci mě vedla trochu zběsile, ale nakonec jsem dorazil na registraci. Prokázal jsem se bezinfekčností, vešel do areálu, vyhledal své jméno, dostal startovní číslo 2368 a jako dárek obdržel triko atd. No lidí se zde hemží plno. Vyrážím najít nějakou restauraci, kde bych se mohl navečeřet. Do oka mi padla restaurace U Smutných na křižovatce. Vcházím a restaurace je plná. Naštěstí u jednoho stolu platí a tak si brzo usedáme spolu s dalším závodníkem. Vybírám si žebra s věcmi, které neumím ani pojmenovat a Plzničku. Tahám ze spolusedícího informace, jak ta trať je náročná, za kolik to ujede on atd. Za chvíli mi donesli nádherně naservírovaná žebra, která snad ještě více chutnala. Nikdy jsem nejedl lepší žebra než tato. No je 20:15 a je na čase se vydat zpět do penzionu U Hrocha, kde si nejsem jist, jestli v mém pokoji přeci jenom nebude ubytován někdo jiný. Po cestě potkávám nějakou srnku, zajíce a v křoví šustilo něco velkého a hlučného, a netroufám si říct, co to mohlo být. Přijíždím a naštěstí v mém pokoji nikdo další ubytovaný a tak si sedám ještě na nějaké to pivko a jdu si lehnout. Ráno vstávám v ne úplně nejlepší kondici. Cítím „knedlík v krk“ a pálí mě na hrudi. Říkám si, že to bude asi stát za to. No naházel jsem do sebe vitamíny a vše co se dalo a po snídani jak z 80. let (2 housky, 2 kolečka salámu a sýru, marmeláda, máslo, a později i teda vajíčka) jsem se vydal směrem na start. Jedu se tedy projet ještě kousek po trati ať vím, co mě čeká. 

V 9:30 jsem na startu a nachází místo uprostřed mé startovní vlny. Prohodím pár slov s vedle stojící závodníkem a je tu start. Kolona se pomalu rozjíždí a já se snažím co nejdříve dostat dopředu. Kupodivu to celkem jde a tak mi to pomáhá, že projíždím velice hladce (až teda na závodníky, co mají potřebu si povídat, ty většinou nikoho nepouští). Z počátku to vede do kopce, ale není to nic co by se nedalo vyjet, pak se to tak střídá a po několika kilometrech se dostáváme zpět ke stadionu a zpět do kopců. Pokukuji po ujetých kilometrech a zdá se mi, že to vůbec neutíká. Je za námi 22 km a já pocitově cítím, jako bych měl 30 km za sebou. Přijíždíme k vodní nádrži Josefův důl a kochám se krajinou, která už začíná hrát všemi barvami a zvlášť to nádherné počasí svádí k zastavení a pokochání se krajinou. No závod je závod, tak na to není čas a jede se dál. Cesta se zrychlila a vše najednou nabírá jiný spád. Kilometry se odmazávají a ani kopec, který se před námi objevil nečiní žádný větší problém. První občerstvovačka (rychle sníst dvě sušenky a zapít nápojem) a frčím dál – ani jsem nezastavil. Pořád někoho předjíždím a nebo se s někým střídám a než se naděju jsme u protržené přehrady. Další občerstvovačkou projíždím (nikdo mi nic nepodává a já se nechci zdržovat). V jednom sjezdu proti nám běží závodník, ať brzdíme. Bohužel někoho tam horská nakládá a asi to nebylo nic příjemného. Valíme a už jsme na 57 km a když už si myslím, že jsme u konce, tak kopec, kde většina lidí slezla z kol a tlačí. Já kopec vyjíždím a kvůli projíždějící horské službě se zraněným musím zastavit a znovu se musím rozjet. Naštěstí kopec není dlouhý, tak se to opět rozjíždí a frčíme dál. Najednou mám pocit, jako kdybych píchl, protože kolo vůbec nechce jet. Sesedám, rychlá kontrola a zdá se vše v pořádku, tak opět usedám a vyrážím dál. No a už sjíždím dolů ke stadionu, kamínky a trochu to klouzne, ale jsem v cíli. Dojel jsem a měl jsem z toho dobrý pocit. 

Stoupl jsem si do fronty na pivo a odpočíval. Dal jsem si guláš a posadil se k příjezdové cestě a sledoval dojíždějící závodníky. Byl jsem svědkem nešťastného kontaktu dvou cyklistů a jejich pádu na zem. Naštěstí to bylo bez zranění, tak se jelo dál. Posadil jsem se a užíval si slunce a atmosféry. Tak nějak jsem si uvědomoval, že tento závod není až tak závodem, ale spíše společenským počinem. Trochu mi tam chyběl nějaký parťák, se kterým bych vše probral. Počkal jsem na vyhlášení výsledků, zatleskal vítězům, protože si myslím, že si zaslouží obdiv a potlesk a vydržel i na tombolu, ve které bylo několik dárečků od sponzorů. Bohužel vzhledem k mnoha startujícím a zdaleka ne všichni setrvali na tombolu, tak losování bylo tak zdlouhavé, že jsem nevydržel a vydal se na cestu zpět do Horního Maxova, kde jsem se převlékl a vyrazil zpět do Prahy.

Byl to zážitek. Jsem rád, že jsem se zúčastnil. Myslím, že s časem pod 3 hodiny (oficiálně 2:54:02), který jsem si stanovil jako cíl mohu být spokojen. Věřím, že kdybych to jel znovu, že by čas byl ještě lepší. Každopádně 219. v kategorii MA (muži do 40. let), tedy 669. místo celkově bylo pro mě příjemným překvapením a to vzhledem k tomu, že jsem startoval ze zadních pozic.