Boží dar (4-6.3.2011)
Celou zimu mluvíme se Štěpkou o tom, že vyrazíme někam na víkend jen za snowkitingem a ne a ne se dohodnout z časových důvodů. Buď, mám čas já a nebo on. Nakonec po přemlouvání z mé strany padl návrh na snowkitingový pojezd na začátku března. Nápadů kam jet je pomálu vzhledem ke sněhovým podmínkám, které nejsou zrovna růžové a sníh se drží jen ve vyšších polohách. První co mě napadlo je Vysoké nad Jizerou. Po návštěvě jsem zjistil to, čeho jsem se bál - není na čem jezdit!! Další možnost Špindlerův mlýn a pojezdy u Luční boudy (to také zavrhujeme kvůli několika důvodů) a nakonec nám dobře známé místo v Krušných horách Boží dar. Sestava je Štěpka, Jana, Kuba, Tereza, Já a Káťa.
Zamluvil sem apartmány, Štěpka zajistil auto a vše vypadalo na "no problemos víkendos." Den před odjezdem nefunkční auto, Štěpka zničen zákeřnou nemocí a tak se odjezd protahuje a protahuje. Nakonec se v 6 lidech soukáme do auta, Štěpkovýho táty. Odjezd kolem 18. hodiny a příjezd na Boží dar kolem 23. hodiny s pauzou na večeři. Ubytovaní a někteří unavení tak usínají. Jdu se ještě s Kubou mrknout jak to vypadá se sněhem a trochu zaraženě se vracím zpět na apartmán s informací, že jsou tam celkem velké nezasněžené plochy.
Ráno nás překvapilo slunce, vymetená obloha a bezvětří. Ideální nekiterský den :-) Tak si po párech hledáme novou zábavu - běžky, sjezdovky. Kolem poledne se začíná rozfoukávat a tak kolem 15. hodiny jsme na place a vítr kolem 8 - 9m/s. Trochu strach v očích, ale koneckonců máme co jsme chtěli. No Štěpka se trápí a po prvním pojezdu končí access 10 zaparkován ve snowparku. Já s mantou 15 se peru a ne ojediněle prohrávám boj s větrem a nejsme jediní. Jeden mě vzal po hlavě kitem a přejel šňůry. Hmm na omluvu sem čekal pěkně dlouho a později přišla s otázkou zda jsou lajny v pořádku (v tu chvíli se zdály v požádku). Přišla fotografka (Káťa) a spáchala několik fotek. Štěpka balí kolem 18. hodiny a já stále ještě vyčkávám. A jak se ukázalo nebyla to chyba. Vítr trochu polevil a já se naučil nastavit trim a až do setmění s pár poletama (mé první a ne poslední doufám) slušnej pojezd.
Neděle opět slunečno a vítr kolem 5-6m/s, ale asi jsme se dobře vyspali a bez větších problémů startujeme a lítáme a lítáme. Pokusy o skoky, zatáčky, vyhýbání se místům s trávou. Prostě jsme si to užívali. Bohužel se mi přetrhla nosná lajna a Manta musela do baťohu. Ještě pár pojezdů s accessem, kterýho mi půjčil Štěpka a pak na oběd a hurá domů. Někteří po cestě vypili zásobu pítí na víkend, tak o tom poví snad někdo, kdo tam byl :-)
No, povídka je to věru pravdivá, Tom hezky popsal samotný pobyt a kajtování. Já doplním pár vzrušujících okolností ohledně odjezdu, neboť do poslední chvíle nebylo jasné, zda vůbec pojedeme.
Automobilová peripetie
Běhal jsem okolo transportéra celý týden, abych ho připravil na náš společný výlet. V průběhu zimy měl jisté problémy se startováním a jak padly teploty pod -10°C nikam se mu nechtělo. Nechtěl jsem riskovat zdar naší výpravy a i když byly teploty relativně vysoké, vzal jsem ho do servisu na generálku. Zadání bylo proměřit baterku a vyčistili startér. Musel jsem koupit novou baterku, protože podle pánů mechaniků nedržela kapacitu. Co naplat že jsem jim musel auto vrátit, protože odmítlo startovat i s novou baterkou. Nějaké součástky startéru se evidentně opdoroučely do mechanického nebe. Skvěle načasováno, řekl jsem si. Odepsal jsem transportéra a začal shánět jinou káru. Táta má naštěstí ještě jeden vůz pro šest lidí, ale poslední sedadůa byla uskladněná mimo Prahu. Hold závazky vůči posádnce byly veliké, tak jsem jel na chatu pro další sedadla do Voagera. Zatím to šlo skvěle, přesně jak jsem si naplánoval. Kolem jedenácté jsme byli v Praze, auto nachystané a odjez domluven okolo třetí.
Zdravotní peripetie
Bylo by to fajn, kdyby se mi nevzbouřilo tělo jak při střevní chřipce. Jestli se dá říct, že teplota 38,5°C je cestovní horečka, tak jsem ji měl jak z praku. Narval jsem se medikamenty a šel spát. Najivně jsem si myslel, že si dám dvě hodinky spánku a budu fit… Okolo třetí volá Tom a já mu říkám, že v tomhle stavu fakt nemůžu řítit, a že na hory pojedeme jen když pro mě přijede a celou cestu odřídí. Bylo domluveno. Nemohouce pohybu jsem požádal Janču aby mi zabalila, přihodil jsem kajta a lyže a trochu zelenej předal Tomovi auto. Že tedy pojedeme, to bylo to asi okolo páté. Vyzvedli jsem zbývající členy posádky a já, na místě spolujezce s pytlíkem v ruce, přetrpěl cestu na božák. Na druhý den jsem měl pořád telplotu, ale byla by škoda nekajtovat, čekali jsme na tento víkend teméř celou zimu, takže hurá na svah.
Kajterská peripetie
Chtěl jsem toho svýho draka vidět ve vzduchu, alespoň chvíli. Vynesli jsme si na kopec harampádí (jak psal Tom, opravdu hodně fičelo cca 9m/s) a začali chystat šňůry. První pokus, start louka - cíl dětský snowpakr, hned vedle sjezdovky :/ Zahranil jsem u těch ohradníku a draka radši odstřelil, abych sám sobě ani nikomu jinému neublížil. Říkal jsem si, že toho větru je opravdu moc, nedokázal jsem to na těch sto metrech utrhnout doleva a vyjet nahoru na kopec. Další pokus, sbalil jsem to a šel tam raději pěšky. Trvalo asi půl hodiny, než jsem v tom strašným větru rozmotal šňůry a odstartoval. Chvíli jsem jezdil, ale pak zas větrný hardcore, musel jsem se odstřelit.. držel jsem draka za brzdy, ale on se furt vznášel v power zoně, nešlo přistát nešlo nic. To mi po dlouhém boji vzalo poslední síly. Tenhle sport je hodně extrémní, říkal jsem si. Nebudu tady blbnout, řekl jsem Tomovi čau a zklamanej odešel pryč. Jak psal Tom, vítr polevil a on si hezky zajezdil. Naštestí jsem si druhý den zpravil chuť, foukalo okolo 5m/s my si skvěle zablbli. Odpoledne hurá do Prahy, Tom už tentokrát neřídit, a tak zlikvidoval zbývající zásoby alkoholu. Suma sumárům, byl to skvělý víkend i když pro mě trochu extrémní :)
Další fotky Zde